Kapitola 2

Systém: neúspěšný pokus o definici



Kybernetika je největší sousto z ovoce stromu poznání,

které si lidstvo ukouslo za posledních 2000 let.

Ale mnohé kousky z toho jablka se ukázaly být nestravitelné

- obvykle z kybernetických důvodů.

GREGORY BATESON (1978)  


První věc, na které záleží, je zvládnutí pojmu  systém.

Edgar Morin (1990)



„Svět se nám mění před očima.” Taková věta nabízí představu pozorovatele a pozorovaného jako dvou oddělených skutečností. Je-li tomu tak, pak je snadné odlišit dva druhy změn: změnu objektu (patří k ní i objevení se nových objektů) a změnu pohledu na objekt, o němž jsme se domnívali, že ho už známe. Takzvaně ho vidíme jinýma očima, a proto ho vidíme jiný. Obě ty změny vypovídají o nějakém pohybu a je mezi nimi vztah.

Příkladů je mnoho, zkusme si vybrat les:

Lesů ubývá a mění tvářnost. Les, který nahradila dálnice nebo automobilový závodní okruh, se změnil v neles. Také les, který se proměnil v pravidelně těženou a pravidelně obnovovanou smrkovou monokulturu, se změnil. Připadá nám méně živý. Nejenom proto, že je v něm méně druhů života, ale také proto, že je přehlednější. Pravidelností výsadby má blíž k umělé konstrukci než k přírodní různorodosti. Je ohrozitelnější škůdci a nemocemi. Méně zadržuje vodu a to má dopad na okolní krajinu. I ta se mění - je méně lesnatá.

Každý prý stejně vidí jiný les. Les pro prchajícího vězně je něco jiného než les pro myslivce. Jiný les vidí majitel dřevozávodů, jiný les vidí pyroman a ještě jiný vidí generál.

Jsou to proměny pohledu, nebo proměny pohledem?


Vidím-li les jako ekosystém, jako předivo složitých vzájemných vztahů všech jeho částí, vidím také jiný les a přesto jde spíš o proměnu mého pohledu než o proměnu lesa. Teprve když spatřím tento les jako součást širšího ekosystému, ke kterému patřím i já sám, pak k němu patří i můj pohled na ten les, i proměna toho pohledu a tím i proměna části tohoto systému.

To, jak rozumím skutečnosti, ovlivňuje můj vztah k ní a tím i mé jednání. Jsme čím dál víc lidé činu. Mnohé z toho, co pomyslíme a pocítíme, brzy a účinně realizujeme. Karel Marx (1847) žádal, aby filosofové přestali svět jenom vykládat a začali ho konečně proměňovat. Myslím, že odděloval neoddělitelné, protože proměňujeme věci už tím, jak je vykládáme.


Syn-histémi je původní řecký výraz, od kterého pochází slovo systém. Histémi znamená spřádat, splétat, histos je stav. České slovo soustava je tedy překladem doslovným. Podržuje v sobě i názvuk určité umělosti: Něčeho sestaveného, sestrojeného. Stroje. Pojem systém jakoby skrýval strojařskou představu, vysvětlující vlastnosti celku z toho, jakým způsobem jsou jednotlivé části sestaveny dohromady.

Ekonom a filosof průmyslové revoluce Adam Smith (1776) nahlížel vědecké systémy své doby, konkrétně Newtonovu nebeskou mechaniku, jako pomyslné, člověkem vytvořené struktury, spojující pozorované děje a jevy:

Systémy se v mnoha ohledech podobají strojům. Stroj je systém v malém, který byl vytvořen proto, aby v praxi vykonával a spojoval dohromady pohyby a účinky, což by jinak musel udělat řemeslník (t.j. člověk praxe narozdíl od teoretika). Systém je imaginární stroj, který byl vymyšlen, aby v obrazotvornosti spojil dohromady různé pohyby a účinky, které již ve skutečnosti fungují.

Na svou dobu velmi jasnozřivě Smith dodává, že systémy samy nejsou danostmi přírody, nebo spíš nemůžeme vědět, zda jimi jsou. Uvažuje dokonce o tom, že určité teorii dáváme přednost nikoliv proto, že jako jediná vysvětluje pozorované jevy, nýbrž proto, že vyhovuje sklonům lidské mysli.


Slovo systém budí tedy často asociaci něčeho pečlivě a přehledně seřazeného a roztříděného - systém třídění rostlin a živočichů, nebo metodického postupu - travopolní systém, nějakého zavedeného způsobu, kterým je vykonávána moc - politický systém, organizace dopravy ve městě - dopravní systém, dopravy kyslíku v těle - oběhový systém, nebo organizace výroby a distribuce energie v industriálním ekosystému - energetický systém.

Zdá se, že jako systém je možno nahlédnout skoro všechno, ale jak jsme už zmínili, slovo pak ztrácí na přesnosti a stává se nejasným. Bylo by možná dobré pokusit se dát mu zřetelnější obrys. „Uvést do toho nějaký systém” - jak se dnes v hovoru běžně říká.


Časté používání slova systém vypovídá nejen o snaze porozumět jevům a dějům, ale také je ovlivňovat. Řídit. Kormidlovat. Aristotelés (384-322 př. Kr.) mluví o techné kybernetiké, umění kormidelnickém. Tím slovem nazval Norbert Wiener nový vědní obor. Kybernetika, aneb řízení a komunikace v živých organismech a strojích - jmenuje se jeho kniha vydaná v roce 1948. Systém patří v této vědě o řízení ke klíčovým pojmům.

Ludwig von Bertalanffy (1968), autor obecné teorie systémů, definuje kybernetiku jako teorii řízení systémů založenou na přenosu informací mezi systémem a okolím i uvnitř systému a na zpětnovazebném propojení systémových funkcí ve vztahu k okolí.


Obtížná definovatelnost pojmu systém souvisí s tím, že kybernetika zahrnuje takové soubory vzájemně propojených fenomenů a dějů, jejichž pochopení a vysvětlení vzdoruje analytickému vědeckému přístupu.

Věda dnes stojí na rozcestí, napsal začátkem 50. let W. Ross Ashby v knize Úvod do kybernetiky, neboť dosud zkoumala systémy, které jsou vnitřně jednoduché, nebo mohou být rozčleněny na jednotlivé složky. Po staletí uznávala věda dogma „měňte činitele jednoho po druhém” - to ale ve složitějších systémech nelze. Vědci si to uvědomili ve dvacátých letech, na pokusech Ronalda Fishera se zemědělskou půdou. Půdní systémy jsou natolik dynamické a vzájemně pospojované vnitřními vztahy, že změna jednoho činitele se okamžitě objeví jako příčina vyvolávající změny velmi mnoha dalších činitelů. Donedávna se věda hleděla studiu takových systémů vyhnout a soustřeďovala se na systémy redukovatelné.


S rozvojem kybernetiky, systémové teorie, nelineární termodynamiky, teorie chaosu a dalších nelineárních i jinak netradičních oborů se vynořuje nový, mezioborový přístup ke skutečnosti. Ekologie, která pracuje se systémovým pohledem od svých počátků, zapadá do této konstelace snadno a „systémově”, to znamená: proměňuje i je proměňována.

Systémový přístup je považován za holistický, snažící se porozumět skutečnosti na úrovni úplného, všezahrnujícího a vnitřně propojeného celku, narozdíl od redukcionismu, který chce porozumět skutečnosti v rovině jejích jednotlivých částí.

Vše, co se v minulém století zdálo být jen hmotou, nahlížíme dnes jako systém: atom, molekulu, planetu, hvězdu, sluneční soustavu, galaxii.

Také vše, co nazýváme živou substancí, se vyvíjí a funguje jako systém: buňka, orgán, organismus. Právě schopnost živých systémů proměňovat se, růst, přizpůsobovat se, spolupracovat a spojovat se do širších systémů, je pro kybernetický pohled na celý pojem významná. Objevuje se rozlišení tvrdého systému - jeho příkladem může být přesně fungující stroj nebo sluneční soustava z pohledu newtonovské mechaniky, a měkkého systému - sem řadíme živé organismy, ale i systémy sociální a ekonomické. Takové dělení není jednoznačné a snadné. Někdy nám jako měkký může připadat systém pouze proto, že mu málo rozumíme, jindy se naopak pokoušíme uplatnit tvrdý pohled na systém živý, proměnlivý a svou podstatou nepředvídatelný. Opět jde o změnu pohledu a změnu pohledem.


Nazvat systémem hromadu cihel asi nebude přiléhavé. Město už spíš - a nejenom ve smyslu jakéhosi uspořádání těch cihel. Můžeme si vybrat mnoho různých systémových pohledů. Jeden nám třebas ukáže město jako obří metabolizující systém, který pohlcuje spoustu hmoty a energie a vylučuje to, co nedokáže spotřebovat. Možná bychom byli v pokušení zařadit ho mezi teplokrevné živočichy, protože jeho tělesná teplota je vždycky vyšší než teplota okolí. Město sálá a hřeje. Požírá a vyměšuje. „Jako živé.”

Také sociální uskupení vznikají a chovají se jako systémy: rodina, společnost, národ, politická strana, stát, církev, politický blok, lidstvo.

Jako živý systém se chová i jazyk se svým vývojem, gramatickou strukturou, se všemi složitými vzájemnými vztahy mezi jednotlivými slovy a větami i s jejich vztahem k celému prostředí jazyka, ve kterém působí.

Kybernetika přináší hlubší srovnání živých organismů a uměle vytvořených systémů. Posunuje význam pojmu systém směrem k dynamickým a autoregulujícím strukturám, které objevuje v mnoha oblastech existence.

Záleží na naší volbě, co nahlížet jako systém a co ne. Ostatně i toto je systémové: svým přístupem vstupujeme do komunikace s tím, co pozorujeme a zkoumáme. Svým vztahem to proměňujeme a jsme sami proměňováni.


Edgar Morin (1990) považuje SYSTÉM za zárodečný a dosud ne dokonale formulovaný pojem. Domnívá se, že systémová teorie tento svůj vlastní základ dostatečně neprohloubila a neobjasnila. Nabízí nový přístup k poznávání skutečnosti, který nepovažuje za holistický ani za redukcionistický. Naši dosavadní racionalitu přirovnává k lovci snažícímu se ulovit v přírodě řád. Zmocnit se ho jako něčeho uchopitelného. Říká, že doposud místo ryb lovíme jen jejich kostry, a doufá, že nová racionalita dovolující pojmout organizaci a existenci, umožní vnímat, vidět a pochopit ryby i moře, to znamená i to, co nemůže být uloveno.

Nechce vytvářet obecnou teorii pokrývající atom, molekulu, hvězdu, buňku, organismus, umělý výtvor, společnost, ale nabízí vidět bohatším způsobem, ve světle systémově organizační propojenosti a úplnosti, tyto i veškeré další skutečnosti včetně, a to je nejdůležitější, nás samých. Při té příležitosti Morin cituje Michela Serrese, že systémový pohled po nás nežádá ovládnout přírodu, ale ovládnout ovládání.


Asi jsme pojem systému úplně nevyjasnili, ale možná, že nejasnost a rozmazané obrysy patří k jeho vlastnostem a jsou proto součástí popisu.

Zdá se, že kybernetický pohled objevuje vlastnosti, které jsme dříve přičítali jen živým organismům, i v útvarech, které z biologického hlediska živé nejsou. Poněkud problematizuje hranici mezi živým a neživým.

následující KAPITOLA


zpět k OBSAHU