Kapitola 5

Část celku a celek části



Považuji za nemožné poznávat části bez poznání celku,

stejně jako poznávat celek, aniž bych jednotlivě znal části.

Blaise Pascal (1657)

   


Jaký je vztah části a celku a jaké máme možnosti jejich poznávání?


Vezmeme-li do důsledku Pascalovy požadavky, zdají se naše šance nevelké. To, co Pascal popisuje, vypadá jako jakási cirkulární past. Dva požadavky se navzájem znemožňují tím, že se podmiňují. Ani po třech stech letech nelze lépe vyjádřit paradox poznávání.

Nemám-li alespoň nějaké tušení celku, zůstává pro mě část těžko srozumitelná. Přinejmenším bych měl očekávat, že vůbec nějaký celek existuje, že zkoumaná skutečnost není jenom tříšť vzájemně nesouvisejících jednotlivostí.

Základem porozumění je vůle porozumět, přistupovat ke skutečnosti s předpokladem, že může být srozumitelná. Předporozumění.

První předpoklad porozumění se tedy zdá být značně iracionální - nerozumový. Snadno tak vzniká bludný kruh sebepotvrzování. Žádné poznávání není lineární proces, ale odrážení, vracení se, hledání, tápání. Reflexe. Aby ten děj nebyl blouděním v kruhu, ale postupem někam, vývojem, je třeba v průběhu procesu porozumění postupně odkládat předpoklady, které se nenaplňují, a nahrazovat je novými. Podobá se to vývoji živého systému.

Dialektická poučka celek je víc než souhrn částí je asi prvním objevem vztahu mezi celkem a částmi. Ale ne jediným, ani posledním. Není celek ještě víc?

A není i část víc než pouhá část?

Vezmu jako celek rodinu a jako část kteréhokoliv jejího člena. Manžel je částí rodiny, ale v širší rodině je i synem a pravděpodobně je, nebo se stane také otcem. Tím se mění celek i části i vzájemné vztahy. Přitom nepřestává být také sám sebou.


Část je obsažena v celku, ale celek je také nějakým způsobem přítomen v části. V každé části trochu jinak. Zmíněný člen je tedy několika částmi - ale jenom této rodiny. V ní a vůči ní. V jiné rodině určitě není manželem, většinou ani otcem, ale může tam být synem nebo strýčkem, podle toho, jak široce rodinu vymezíme. Jeho otcovství je vztah.

Ale část je víc než část. Otec je zároveň jedincem a vztahem. Je zároveň několika vztahy a tím i několika částmi. Není tedy jen částí celku, ale i vnitřními souvislostmi celku. Tady je náznak toho, čemu bych rád říkal ekologické myšlení: nazírání skutečnosti v jejích vztazích mění tuto skutečnost, mění můj vztah k ní i mě jako její část. KAŽDÁ ČÁST JE SOUČÁST!


Už zmíněný Edgar Morin navrhuje odvodit z Pascalovy formulace vyšší způsob srozumitelnosti (un type supérieur d’intelligibilité) založený na konstruktivní cirkularitě vysvětlování celku skrze části a částí skrze celek, kde se tato dvě vysvětlení stanou komplementárními v pohybu, aniž bychom museli anulovat všechny jejich antagonistické a konkurující vlastnosti. Přímo v tom pohybu, který je propojuje.

Vidí ve vztahu částí a celku  dvojí identitu částí:

1/ identitu vlastní, kterou nelze vymezit pouze vztahem k celku (já jsem já)

2/ společnou identitu jakéhosi jejich systémového občanství (já jsem člen rodiny)


Zdá se to být velmi abstraktní, ale použitý pojem systémového občanství nabízí ilustraci této dvojí identity dalším názorným (a systémovým) příkladem lidské společnosti: V některých typech společnosti bývá osobní totožnost občana s jeho systémovým občanstvím v rozporu. Čím je společnost demokratičtější, tím se tento rozpor, nesoulad, oboustranně zmenšuje: společnost na občana méně zvnějšku tlačí, aby její zájmy upřednostňoval před svými, a občan některé společné zájmy bere za své, protože si ověřuje jejich skutečnou propojenost.

A teď si to zkuste představit i v té výše zmiňované rodině a vztazích jejích členů.


Gregory Bateson (1978) říká, že část nemůže nikdy kontrolovat celek. Nežijeme v takovém vesmíru, v kterém by byla možná jednoduchá lineární kontrola. Život takový není.


Vzájemné vztahy částí a celku rozhodují o vlastnostech celého systému. Kupříkladu už zmiňovaná (v kapitole 3) jednota v rozlišnosti i v rozličnosti: u přírodních ekosystémů lze snadno prokázat, že z čím pestřejších a různorodějších částí se celek skládá, tím je pružnější a životaschopnější. Nepodlehne škůdcům a nemocem. Dokáže se lépe vyrovnat s výkyvy okolních podmínek. Je stabilnější právě díky své pestrosti a proměnlivosti.

Také některé lidské společnosti nejenže nabízejí společnou kulturní identitu etnicky rozdílným jedincům, ale současně svou vlastní kulturu obohacují a mění právě díky jejich různorodosti. Je to vztah výměny a vzájemného obohacování. Všimněme si, že častěji se tak chovají společnosti demokratické.

Morin usuzuje, že celek je nejen víc než souhrn částí, ale také že celek je víc než celek, neboť jako celek zpětně působí na své části, které zase zpětně působí na něj. Říká, že celek je víc než globální realita, je to organizační dynamika.

Takovým celkem ovšem není mechanismus. Části budíku, kolečka, osy, pružina, ručičky se nemění. Pouze se opotřebovávají a tím ovlivňují, kauzálně a lineárně, jednosměrně, chod budíku. Části přirozeného, „živého” celku, třebas slova této věty, nejenže vyjevují svůj specifický smysl v rámci tohoto svého celku, ale současně se podílejí na jeho širším smyslu, na jeho sdělení. Mnohdy stačí vyměnit jediné z nich, změnit jejich pořadí, přidat nebo vypustit čárku - a vzniká jiný smysl, jiné sdělení, jiný celek.


Později možná objevíme, že samotné dělení na části a celek je jen uměle vytvořenou pomůckou, způsobem našeho přístupu. (O tom více v kapitole 15.) Je jenom na nás, jaké části svým pohledem z celku vydělíme. Náš pohled je však vždycky účelový, ovlivněn otázkou nebo požadavkem, který si klademe. Proto těžko říkat, které rozdělování je správné a které špatné. To, které odpovídá na naši otázku, je v tomto smyslu správné. Sama čeština nám umožňuje použít místo výrazu „správné” slovo „odpovídající”. Protože tazatel, otázka i předmět, na který se ptáme, jsou částmi téhož celku.


Představa cirkulárního způsobu porozumění bude v našich úvahách ještě hrát roli, neboť vzájemná vztahová podmíněnost, kterou navozuje, neoddělitelnost a hierarchická nejednosměrnost jsou vlastnosti blížící se mé představě ekologického myšlení. Celek i části poznáváme prostřednictvím jejich vztahů.

následující KAPITOLA


zpět k OBSAHU