Kapitola 6

Přirozenost přírody a vývoj vývoje


Tím světem, tím životním prostředím, kterým je rybník pro rybu, je pro člověka nejspíš PŘÍRODA.

To slovo prý vzniklo od staročeského úroda, původně to, co se přirodilo, t.j. pravidelný přírůstek mláďat atd., pak i to co vzniká bez zásahu člověka, říká o původu etymologický slovník jazyka českého.

Tuším u kořenů slov spíš city než dedukce. To rození je nepochybné. Ale jemu bližší a také osobnější než úroda mi připadají slova rod, rodový, rodný ve smyslu pokrevný, příbuzný, blízký. Ten, kdo je z mého rodu, kdo mě porodil, koho jsem porodila, kdo patří k mé rodině, smečce, tlupě, k tomu, co mě nejtěsněji obklopuje a dává bezpečí, k tomu, uprostřed čeho žiji.

Předpona pří mně připadá zjevně přibližovací. Proto vznik slova „příroda” cítím jako označení pro to, co mně je blízké, co mě obklopuje a zabezpečuje, k čemu přináležím. A tím samozřejmě pro to, co je živé, co se rodí a co rodí, co plodí. Co samo ze sebe vzniká a udržuje se svou vlastní proměnou.

Nikdo to nevyrobil.

Není to umělý výtvor.

Je to samo sebou. Je to přirozené.


Také o myšlence říkáme, že se rodí, a také myšlení se udržuje svou vlastní proměnou. Sami často vypovídáme o přirozenosti myšlení, třebas když říkáme: „Mohlo mě to napadnout, je to přece  přirozené!

Anebo naopak:

„To by mě bylo nenapadlo - taková umělá konstrukce.“


Jaký je vztah mezi myšlenkami a myšlením? Podobá se vztahu mezi částmi a celkem?


Myšlenky    <->    Myšlení


Podstatnou vlastností myšlení je pohyb. Představím-li si, že mám v hlavě jedinou utkvělou myšlenku, pak - pokud je taková situace vůbec možná - se určitě nejedná o myšlení. Myšlení nejsou myšlenky, ale jejich pohyb, vývoj, vztahy, proměny. Pouhým souborem, sebráním, shromážděním myšlenek by ještě nevzniklo myšlení, stejně jako celek není pouhým souborem částí. Myšlení je dynamický systém myšlenek. Vystihuje to i slovo  přemýšlení.


Že se vše živé neustále proměňuje, to vidíme všude kolem sebe, a koneckonců, podíváme-li se do zrcadla, i na sobě. Ale že se život vyvíjí, to je zjištění poměrně nedávné, občas ještě zpochybňované a velmi různě používané. Jaký je vztah mezi změnou a vývojem?


  Změna    <->    Vývoj


Systémově řečeno - vývoj je systém změn. Je složen ze samých změn. Je z nich utkán. Změny ho pohánějí a vytvářejí. Živí ho. Jsou jeho energií.

Změna sama o sobě je ojedinělá událost bez kontextu. (Myslím, že nic takového doopravdy neexistuje, ale mnoho dějů, u nichž nejsme s to kontext zahlédnout, nám tak připadá.) Změna je rozdíl. Rozdíl, který je významný, říká Gregory Bateson, který charakterizoval změnu jako odlišnost, ke které dochází v průběhu času.

Ale teprve ve vývoji jsou změny zřetězeny, propleteny tak, že na sebe navzájem působí, podmiňují se, urychlují i brzdí. To zřetězení je nadnáhodné. Kde se vzalo zčistajasna tolik změn? A jak mezi nimi začaly vznikat vztahy?


Darwinova evoluční teorie (1859) vysvětluje, jak se na zemi vyvíjel život a jak nabýval stále nových forem. Za určující pokládá Darwin náhodu: Organismy se množí. Množí se tolik, že nemohou přežít všechny. Jedinci nejsou ve všem stejní. Proměňují se následkem náhodných genetických mutací. Někteří mají pak vhodnější vlastnosti a způsoby chování, které jim pomáhají přežít. Tyto vlastnosti a způsoby chování jsou proto častěji předávány potomkům. Tak se proměňují a vznikají i nové živočišné a rostlinné druhy. Přežívají a zemi osídlují vítězové v boji. Ve vnitrodruhovém boji o samice a o vedení stáda či smečky, v mezidruhovém boji o území, vodu a potravu. Přežívají ti nejschopnější. Nejrychlejší, nejsilnější, nejvytrvalejší, nejodolnější nebo jinak nejpřizpůsobenější pro BOJ O ŽIVOT. Survival of The Fittest - je Darwinův výraz. Přežití nejschopnějšího.


Už jsme naznačili, že i lidské myšlení se rodí a udržuje svou vlastní proměnou. Chová se „jako živé”. Kde se vzala v člověku schopnost poznávat vývoj? Objevila se náhle? Zčistajasna?

Spíše je pravděpodobnější, že se vyvinula. Takže evoluční myšlení je výsledkem evoluce myšlení. A myšlenky stejně jako živé organismy vznikají v závislosti a vzájemném ovlivňování se svým prostředím. Ani Darwinův objev, ani způsob, jak ho zpracoval, nejsou proto bez souvislosti s dobou a světem, ve kterých vznikaly. Darwin formuloval svou vizi proměn a šíření života v době rozvíjející se PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE. Jeho pohled na evoluční dění se této revoluci v něčem podobá.

Hlavním hybatelem průmyslové tržní společnosti, která z revoluce vyrostla a ve které dodnes žijeme, je KONKURENCE. Souboj o trh. O zisk.

Hnací silou, motivem, pohnutkou přírodní evoluce v Darwinově pojetí je také konkurence. Soutěžení druhů. Boj o přežití.

Darwina dokonce inspiroval filosof průmyslové revoluce, skotský ekonom Adam Smith (1776), který téměř o sto let dříve formuloval svou laissez-faire ekonomii, založenou na autoregulační schopnosti vzájemné konkurence. Řadou skutečností to dokládá Stephen Gould (1980). Takže lidskou představu o vývoji živé přírody ovlivnila ekonomická teorie, vysvětlující zákonitosti rozvoje trhu. Aby to však nebylo tak schematické, Adam Smith byl zas ovlivněn pozorováním autoregulačního vyvažování počtu dravců a jejich kořisti v přírodním ekosystému. (Kapitola 12: Faire a Laissez-faire).

Myšlenky jsou tedy ovlivněny kontextem, v kterém myšlenou věc nahlížíme. Změníme-li kontext, dochází k posunu i v myšlence. Někdy dokonce, jak hned uvidíme, mohou slova zůstat stejná. (Systémové změny jsou změnou kontextu. Bateson říká, že i evoluční změny jsou změnami kontextu.)

Nuže, podíváme-li se na slovo fittest v kontextu celého myšlenkového systému Darwinovy vývojové teorie, zjistíme, že je opravdu používáno především ve smyslu nejschopnějšího, nejpřipravenějšího, v nejlepší kondici, zkrátka fit. Tak jak používáme nejčastěji to slovo i dnes. Kdo je nejvíc fit, ten přežije. Survival of The Fittest.

Ale jako většina slov, i TO FIT má celou škálu významů.

The key fits the lock, klíč pasuje do zámku - uvádí příklady anglicko-český slovník. The tune doesn’t fit the words, melodie se nehodí ke slovům. Tubes that fit into one another, trubky, které zapadnou jedna do druhé.

Zapadnout, pasovat, hodit se. Co když přežije ten, který zapadne, hodí se, náleží, je v souladu. S čím? S tím, v čem spočívá - tedy se svým okolím, prostředím, kontextem.

* Jako když zapadnou zuby klíče do ozubí zámku, otevřou se dveře a my můžeme vejít.

* Jako když na své jediné místo zapadne rozeklaný střípek skládačky (puzzles), aby se všemi ostatními, ale jenom s nimi, přežil v obraze, jehož se stává součástí. Jehož byl od začátku součástí.

Tato dvě přirovnání jsou vnější a nepřesná. Uvádím je záměrně, jako příklad způsobu, jakým často rozumíme dějům života kolem sebe i v sobě. Co jsme schopni vyrobit, tomu dokážeme porozumět. A tak vnášíme neživou strojovost do svých představ o skutečnosti. Zachycujeme tím jen povrchní systémovou podobnost. Statickou a mechanickou. V zámku i v puzzles zapadá do sebe to, co bylo za tím účelem předem připraveno. U živých, vyvíjejících se organismů stejně jako u ostatních „přirozených” systémů (jazyk, rodina, společnost) nejde o zapadnutí něčeho navzájem přizpůsobeného, ale o průběžné plynulé zapadání, otiskování se do sebe, formování se, neustálé proměňování se vzájemným vývojovým působením.

Proč by mělo být pro přežití výhodné právě přináležet a zapadat ?

Co dobře zapadá do kontextu, otiskuje se do něj. Je-li kdy ztraceno, kontext to zrekonstruuje. Zregeneruje. Znovu doplní. Tak jako slovo, které se nám vytratilo z paměti, je náhle připomenuto větou, do které patří. Je oživeno právě svým kontextem. Tak jako poraněná tkáň, rostlinná i živočišná, dokáže doplnit, co bylo poškozeno.


Je to jiný vývoj? Nebo jiný vývoj myšlení o vývoji? Otevírá jiný pohled na celé evoluční dění. Ne jako na boj o přežití, kdo z koho, vítězové a poražení, ale jako na HLEDÁNÍ SPOLUŽITÍ. Samozřejmě že v přírodě je boj a jsou vítězové i poražení. Ale co když to není jedinou ani hlavní hybnou silou? Kdyby šlo o to zničit druhého, pak by ten nejúspěšnější zůstal nakonec sám - a proto by nepřežil.

Je-li přežití motivem boje, může být stejně dobře i motivem spolupráce.

Jak je to vlastně s tím motivem? Má vývoj nějakou příčinu, účel nebo cíl?

následující KAPITOLA

zpět k OBSAHU