Úvod



Každá doba má svá slova.

Oblíbená, často používaná, příznačná.

Je-li časté používání měřítkem, pak jsou některá slova opravdu úspěšnější než jiná. Ale za úspěch se platí, obliba a hojné užívání mnohdy přinášejí změnu smyslu: většinou rozšíření, často zamlžení a znejasnění, někdy i vymizení významu. Zůstává slovo hodící se do kterékoliv módní fráze. Zapadne na své místo, nepřečnívá a nepřekáží, protože nenutí k přemýšlení:

EKOLOGIE? To je přece, jak si znečišťujeme životní prostředí.

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ? To je přece to, co znečišťujeme. Také to, co musíme chránit.

Není to jen důkaz naší povrchnosti a mechanického opakování slyšeného i čteného. Je to i příznak závažnosti. Překývnutí kyvadla k opačnému pólu. Co je významné, o tom se napřed nemluví vůbec, potom v náznacích a pochybách, vzniká kolem toho jakási rozpačitá informační bublina, pak někdo jev pojmenuje, označí a rozjede se lavina. Slovo se na nás valí ze všech stran a ve všech podobách. Ve všech souvislostech a spojeních. Kontextech - abych použil další oblíbený výraz naší doby. Původní obsah slova se posunuje a často rozmělňuje.

Další degradace smyslu slova nastává, když se ho zmocní politická propaganda a začne používat jeho pozitivních či negativních významů v boji o moc.

Poslední stanice (nebo nejvyšší meta?) v kariéře úspěšnosti je obchodní reklama. Každé populární slovo lze přece i zpeněžit. Téměř každý výrobek je dnes eko.

Rozšíření a zpovrchnění spolu souvisejí. Na fyzikální úrovni to ilustruje další oblíbené slovo: INFLACE - nafouknutí. Často užívané (inflační) slovo zaujímá větší prostor za cenu vnitřního zředění a vytvoření tenké, opravdu povrchové (povrchní) vrstvy, která ho drží pohromadě. Stačí málo, aby splasklo do téměř beztvarého zbytku.

„Ale to není doopravdy, to je jenom takové přirovnání!” bývalo a stále je zvykem říkat, když někdo něco přirovná k něčemu jinému. Myslím, že skutečné přirovnání, které sedne, je přiléhavé, se podobá dobré anekdotě. Může být objevné a osvobozující. Poukazuje totiž na   systémovou podobnost a tím rozšiřuje naše chápání skutečnosti. Je krátkým spojením mezi dvěma skutečnostmi, které se zdály nesouviset.

SYSTÉM - další inflační slovo používané ve smyslu stále širším a méně jasném. Obecné povědomí se o jeho významu dohaduje: SYSTÉM? To je něco pořádného, hezky přehledně srovnaného, aby se v tom každý vyznal.

SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP? Odborný, metodický, s širokým záběrem, pečlivý, aby se nic nevynechalo. „Sy-ste-ma-tic-ký!”

Úspěšná slova vytvářejí stavebnici. Sama se člověku skládají v hlavě téměř bez jeho přičinění, jen jako volné a nevědomé asociace toho, co čte často v novinách a slyší kolem sebe. Z hlediska přesnosti vyjádření začíná všudypřítomné a společensky úspěšné slovo na svou popularitu doplácet.

Chceme-li opět najít systémový příklad z jiné roviny skutečnosti, pak si všimněme, že i člověku, který je úspěšný a slavný, hrozí často povrchnost, zředění a rozmělnění původního tvaru, myšlenek či díla. Kvantita na úkor kvality. Jako by sláva přinášela inflaci. Nafukování.

Další oblíbené a pro naší dobu příznačné slovo je fit. „Musíme být fit, abychom všechno vydrželi, abychom přežili.” I smysl tohoto slova budeme v následujících kapitolách zkoumat.

Sám titul knížky obsahuje slovo inflační a téměř nic neříkající: DEMOKRACIE. Výraz v politice tak oblíbený a rozšířený, že ho každý může naplnit svým vlastním obsahem. Plytkost jeho užití dokládá i nesmyslné zmnožování: lidová demokracie znamená lidová vláda lidu.

Všeobecně je demokracie pociťována jako vláda většiny. „Co si lid zvolí, to má!”

Bývá zvykem definovat pojmy, které se chystáme používat. Co je de-finované, je definitivní, neměnné, konečné. Nebo alespoň takové chce být. Vnímám raději slova jako živá, proměňující se s kontextem i proměňující kontext. Chci proto celou knížku stavět jako postupné vyjasňování pojmů v postupně odkrývaném kontextu. Vzhledem k tomu, že slovo demokracie je obsaženo už v jejím titulu a pojmu demokracie se budu věnovat až ve třetí části, zkusím nabídnout jednu prozatímní a nedefinitivní definici už teď: Demokracie je dosud jediný známý politický systém, který se snaží osvobodit člověka od strachu z osob, kterým byla svěřena moc. (Sartori 1987)

Celý titul Demokracie přírody naznačuje svým zdánlivě paradoxním spojením přírodního světa a organizované lidské společnosti, že půjde o porovnávání a hledání podobností, souvislostí a vztahů mezi různými rovinami skutečnosti (včetně roviny jazykové, jak ukazuje už tento úvod).


Knížka je volnou asociační hrou na téma systémové podobnosti. Původně bylo v předešlé větě použito jako třetí slovo v pořadí jenom. Pak jsem si uvědomil, že v 15. kapitole dokládám mnohovrstevnost „systémového” přístupu právě větou nic není jenom, a slovo jsem vypustil, přestože bylo myšleno (jenom) jako náznak omluvy za nedokonalou, spíše esejistickou (esej = pokus) podobu textu.


zpět k OBSAHU


k první kapitole